Osudové setkání-9.díl

7. listopadu 2014 v 20:28 | Anis |  Osudové setkání

Title: Osudové setkání
By: Anis
Part: 9.-Konečně! Nebo ne?

Ahoj doufám, že se bude líbit. Psala jsem to celý předvečer. A teď mě prosím omluvte jdu se dívat na můj oblíbený film 'Cesta na Tajuplný ostrov 2' a nezapomeňte na komenty ;)
*Niall*

Když jsme se odpojili od nejúžasnějšího polibku, který jsem kdy dostal, tak jsem od Karen rychle odskočil a stejně jako ostatní jsem se rychle začal míchat, když jsme se zastavili, tak Loui přešel k načervenalé Karen a sundal ji šátek a oznámil ji, že jsme se promíchali, aby nepoznala se kterým z nás se líbala. Jen přikývla, přeměřila si nás pohledem, který nakonec zastavila na mě a... nevím jestli se mi to zdálo, ale viděl jsem jak na mě mrkla... A sakra! Ona mě poznala! Ale jak? Že se vůbec ptám, když ona je tak vychytralá, tak mi to mělo dojít hned.
Když jsme toho večera zkončili s flaškou, tak jsme si šli rovnou lehnout teda nevím jak ostatní, protože jsem zaslechl nějaké zvuky z Louiho i Zaynova (mám pokoj mezi něma)-ani nechci vědet co tam dělají... jelikož vím, že tam u nich jsou i El s Pezz, tak si to dokážu domyslet... a věřte mi... není to moc hezká myšlenka.
Zachumlal jsem se do peřiny a usnul...

*Karen*

Po flašce jsem se odebrala k sobě do pokoje pro hosty, který obývám sama. V druhém pokoji, vedle mě je Eliot se Stevem. Původně tam spal sám, ale pak se začal scházet se Stevem a jak se později dali dohromady... no a začal s ním chodit i na naše schůzky... prostě se stal součástí naší party a spí spolu s Eliotem v pokoji pro hosty vedle mě. Nic se mezi nimi nedělo, ale pak... to byl silvestr... jak na nový rok, tak po celý rok... prostě do toho po hlavě skočili... a nóóó... jsem za ně ráda, ale tohle jsem vážně slyšet nemusela. Už vím jak se cítí Niall- vyprávěl mi totiž, jak to je hrozný mít pokoj mezi pokoji Louiho a Zayna, když přijde El s Pezz na návštěvu... tehdy jsem s ním soucítila, ale to jsem netušila, co je na tom tak hrozný, než došlo na ten... pro mě nezapomenutelný den.
Zalehla jsem do postele a usnula s myšlenkou na dnešní večer.

***

V noci mě vzbudil můj žlučník. Vstala jsem a co nejrychleji jsem proběhla přes chodbu ke koupelně a ...vykonala potřebu, jestli to tak můžu nazvat.
Umyla jsem se a už s normalním krokem jsem šla do pokoje. Když jsem procházela kolem Niallova pokoje, tak jsem uslyšela divné zvuky. Moje zvědavost mi samosebou nedala a já ty dveře pomalu otevřela...A SAKRA!!!
Rychle jsem je zavřela a rozdýchávala ten šok.
Aby jste to pochopili, tak... Jsem pitomá! Tolikrát jsem zde spala a nedokážu si zapamatovat kdo má který pokoj... tohle byl totiž Zaynův a Perrin pokoj a asi dokážete představit, co jsem tam viděla... jakoby ten silvestr nestačil, teď se budu vyrovnávat i s tímto. Naštěstí mě neviděli.
Všimli jste si, že poslední dobou myslím pořád na takové divné myšlenky? Nejdřív na Eliota se Stevem, potom na to co mi říkal Niall a teď tohle!
Došla jsem ke konečnému rozsudku...jsem úchylná! Alespoň zde Harry nebude jediný s touto vlastností.
Pomalu jsem se zase rozešla a zachvíli se zastavila před dalšími dveři. Tentokrák to byl opravdu Niallův pokoj. Prohlížela jsem si na výzdobu jeho dveří, na kterých byla irská vlajka, na které bylo napsáno: "Irům vstup povolen!" tohle mě mírně pobavilo. Takže mám vlastně štěstí, že jsem z Irska.
Už jsem chtěla odejít, když jsem najednou uslyšela Niallův zoufalý nářek.
Pomalu jsem otevřela a ocitla se v jeho pokoji, který jsem viděla poprvé- většinou jsme si povídali u mě v pokoji pro hosty.
Napravo ode mě byl stůl s notebookem a lampičkou. Nad ním poličky s psacími potřebami. Vedle stolu měl dvě skříně. V roho kytaru.
Naproti mě byla taková menší knihovnička, kam si nejspíš dává i texty písní s notami a cédéčkami s dévédéčkami. A vedle té úchvatné knihovničky byl menší stolek s rádiem a přehrávačem DVD.
Zdi měl do světle zelené, na kterých visely tři fotky v dřevěných rámečkách, kde byla jeho rodina, kluci a na poslední byl on s naší současnou partou-byla pořízená teprve nedávno, když jsme byli před kinem kam jsme měli v plánu zajít. Držíme se kolem pasu a usmíváme se. Já stojím mezi mou BFF Perrie a Niallem. Stejně jako ostatní se s nima držím kolem pasu.
Je to hezká fotka, musím si ji taky pořídit.
A konečně jsem se koukla nalevo.
Pod oknem se rozprostírala velká postel s menším stolkem po pravé straně, na kterém byl postavený budík a hned vedle něj ležel Niallův mobil.
Na jedné straně postele (na té pravé) leželo malé blonďaté klubíčko, které bylo až po krk zabalené v peřině a zoufale naříkalo ze spaní. Na jeho jindy bezstarostné tváři stékaly slzy a na čele měl kapky potu.
Přešla jsem k němu, posadila se na kraj postele, trochu jsem s Niallem zatřásla promluvila jsem na něj: "Ni, je to jen sen. Neboj. Jsem tady s tebou! Slyšíš? Tvoje Karenička, jak mě rád nazíváš."
A na důkaz mých slov jsem si ho přitáhla k sobě do náručí a objala ho.
Probudil se. Cítila jsem to. Hladila jsem ho po zádech a šeptala mu uklidňující slova. Jeho dech se zmírnil a objetí mi opětoval. Chvíli jsme tak zůstali a pak jsem se, ikdyž nerada, odtáhla. Koukla jsem se mu do očí a usmála se na něho. Úsměv mi oplatil.
"Zůstaneš tu prosím? Asi neusnu v nejbližší době."
Jen jsem přikývla a lehla si k němu. Ještě jsme si chvíli povídali a potom mi Niall usnul s hlavou položenou na mým břichu.
Když spí je tak strašně roztomilý! Teda, je roztomilý, ikdyž je vzhůru, ale když spí, tak se to ještě znásobí!
Achjo, jsem beznadějný případ.
S touhle myšlenkou a mírným úsměvem jsem usínala do bezesného snu.

*Niall, ráno-teda časné odpoledne*

Když jsem se vzbudil z příjemného snu, na který si už nepamatuju, tak mi chvíli trvalo, než mi došlo, co se včera událo.
Měl jsem zlý sen-Karen mě přišla utěšit-OBJALA MĚ!!!- sakra, cítím se jak zamylovaná teenagerka... teda... to jsem... jen né teenagerka. 'Nialle, sakra vzpamatuj se!' okřiknuk jsem se v myšlenkách a dál vzpomínal:
Chvíli jsme si povídali a pak jsem usnul... NA NÍ!
Rychle jsem se rozhlídnul a co nevidím! Karen spí u mě a se mnou v posteli! A když si vzpomenu, co se stalo včera při flašce, tak mám zase nutkání ji zase políbit, jak to mívám už delší dobu. Doteď jsem se držel, ale tohle už neuhlídám.
Naklonil jsem se nad ní a chvíli jen vdechoval její vůni. Pak jsem se k ní naklonil a lehce přitiskl své rty na ty její.
S překvapením jsem zjistil, že spolupracuje.
Vžil jsem se do polibku a nemohl uvěřit co se právě děje. Bylo v něm cítit snad všechny city, které k ní cítím a jak jsem teď zjistil, tak ona taky.
Když jsme se od sebe odtrhli, tak se zadívali do svých očích a jen se přiblble usmívali. A pak jsem řekl ty slova, které jsem ji už dlouho chtěl říct:
"Miluju tě, Karen"
Asi ji to dojalo nebo byla moc šťastná, no každopádně jsem v jejích očích slzy.
"Taky tě miluju, Nialle"
Tuhle větu si budu pamatovat do konce svého života. Na důkaz svých prohlášení jsme se zase políbili
V tom se otevřeli dveře a dovnitř vešel Louis.
"Nialle, nevíš kde je Kare-...?" zasekl se v půli věty a my se od sebe odtrhli.
Začal jsem ho poučovat:
"Tak zaprvé: Dobré ráno!, zadruhé: měl bys klepat než někam vejdeš a zatřetí: neviděl jsi ten nápis na dveřích?! Můžou zde být jen irové..." koukl jsem se s úsměvem na Karen "...a irky" úsměv oplatila.
Najednou jsem zaslechl hrozný výkřik, který patří našemu panu blbečkovi Louimu:
"HÉÉÉJ!!! Všichni tam dole! Pojďte rychle sem!"
Co ten blb zase vymyslel?
Všichni z domu se nahrnuli do mého pokoje. A moje soukromí respektuje kdo?
"Co se dě-..." začal Eliot, ale při pohledu na mě s Karen se zarazil a chvíli bylo pro mě nepříjemné ticho, které nakonec protrhl ohlušující povyk... nadšený povyk.
"No konečně! To vám to trvalo!" ozvala se El s úsměvem na tváři

*Po půl hodině a 30-ti vteřinách*

Když se konečně uklidnili, tak konečně uznali za vhodné udělat nám soukromí a opustili můj pokoj. Harry si samozdřejmě nemohl odpustit svoji perverzní poznámku, že si to prý máme užít.
Když už se i za ním zavřeli dveře, tak jsme se na sebe s Karen na plné hrdlo rozesmáli.
"My? To si nás asi s někým zpletli. Já mám totiž momentálně jen hlad." řekla Karen a já souhlasně přikývl.
Vzal jsem si ji do náruče a šel ke dveřím, zatímco ona pištěla něco v tom smyslu, že ji mám pustit.
"Cože říkáš? Vůbec tě neslyším přes to pištění." zasmál jsem se, když mě bouchla do ramena a tzv. se urazila, ale dlouho ji to nevydrželo a taky se usmála dávajíc mi pusu na tvář.
Když jsem došel do kuchyně, kde všichni byli, tak jsem položil na židli a dal ji lehkou pusu do vlasů a šel nám udělat pozdní snídani.
Za sebou jsem zaslechl Harryho, který říkal "velmi" vtipnou poznámku:
"To jste tam moc dlouho nebyli. To jste to, za tak krátkou dobu stihli? Vy máte teda malou výdrž." řekl posměšně a sám se zasmál svému vtipu- ostatním to, stejně jako mě, zřejmě nepřipadalo vtipné.
Donesl jsem Karen palačinky s Nutellou a sedl si vedle ní. Chvíli jsme se na sebe zamyšleně dívali a pak jsme se ve stejnou chvíli na ně vrhli div jsme se neporvali. Já vím, proč ji miluju.
Všichni to se smíchem natáčeli a fotili div se nepřetrhli.
Když jsme to dojedli a tak jsme si, ikdyž upatlaní, jsme si dali polibek.
Jak znám ostatní, tak to dali na twitter.

*Po půl hodině*

Všichni jsme se spokojeně rozvalovali na gauči, když najednou zazvonil telefon. Liam se vstal a šel ho zvednout.
Když se po čtvrt hodině vrátil, tak já jsem měl pocit, že se asi propadnu, když nám Liam oznámil:
"To by Simon... musí si prý s námi promluvit... o Niallovi a Karen"
A sakra!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kaly Kaly | 10. listopadu 2014 v 20:52 | Reagovat

Nějak se mi  to přestává líbit :-(  :-(

2 Kaly Kaly | 11. listopadu 2014 v 6:58 | Reagovat

Jo a přinde mi to trochu uspěchané :-D  :-D

3 Anis Anis | 16. listopadu 2014 v 18:11 | Reagovat

Se divíš?! Práce mám nad hlavu a za každý volný okamžik jsem vděčná! Chci to konečně zkončit, ale pak jsem si uvědomila, že kdybych to ukončila byl by konec takový...jak to nazvat...nezáživný, jenže co mám dělat za roztržku? Fans ji milují, managament nemá co namítat a otec se léčí a dokonce se s ním zamířila... tak co dělat?
Každopádně, jak se znám, tak něco vymyslím, takže v poho.
Vím, že je to uspěchané, ale měla jsem pocit, že je to z obou stran jasný, tak proč je nedat k sobě? Ale neboj Kaly... ještě opravdu není konec, i když je pravda, že mě to nebaví, tak to dělám kvůli tobě ;-)  :-)

4 Kaly Kaly | 26. listopadu 2014 v 12:50 | Reagovat

Je mi jasné že už tě to nebaví ale si mnohem lepší než já a děkuju že se ty povídky pokusíš dopsat si nejlepší. :-D  :-D  :-D  ;-)  :-D  :-D  :-D  :-D  8-)  :-P  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama