Osudové setkání-6.díl

26. května 2014 v 19:52 | Anis |  Osudové setkání

Title: Osudové setkání
By: Anis
Part: 6.-Mistrovství


Ahoj, lidičky. Posílám vám tuhle část neboť jsem měla dobrou náladu ji dnes dokončit. A proč? Protože mi sundali to zatracený železo ze zubů! Ano, nosila jsem rovnátka, ale s tím je ode dnes konec (teda částečně), zítra si jedu pro nasazovací, takže si dnes ještě užiju úplné volnosti a zítra zas budu zaháklá za zuby k dalšímu železu. ;) Ale bude to alespoň lepší, než by to byly normální rovnátka;).
Tak důvod poslání téhle časti máte, takže jen zbývá moje popřání: "Příjemné počtení!!!" ;)

*Karen, den Mistrovství*

Je to tady!!! Mistroství, už je tady! Strašně se těším, i přesto co se stalo ve čtvrtek se strašně těsím. Bezohledu na to jestli je tam James nebo ne. Je to můj den. Den, kdy poprvé reprezentuji tuhle krásnou zemi. Budou tam moji idoli, kteří tam budou zpívat a dávat nám naději i v těch nejhorších možných chvílích, které se tam můžou odehrát a já věřím, že vyhrajem.
Sedím v autě (které sem dostala jako bonus, že jsem v Manchesteru) a jedu směrem k aréně, kde se má utkání konat.
Od mého domu je to necelá půl hodinka cesty, tak jsem si pustila rádio, kde zrovna hrála moje jedna z mých nejoblíbenějších písniček-píseň od Train jménem Drive By (Train - Drive By - YouTube), hned na to další můj oblíbenec- píseň od Calvina Harrise-Summer (Calvin Harris - Summer - YouTube) a potom zase: Pitbull-Wild Wild Love (Pitbull - Wild Wild Love ft. G.R.L. - YouTube)- dnes snad pustí všechny mé oblíbené písničky, ale to jsem si neměla myslet, protože hned nato začala hrát Boyfriend od Biebera, kterého moc nemusím-prosím neberte to osobně, vy kteří jste fanoušci Justina, ale já ho nesnesu ani celkově, ne nehetuju ho, ani nevím co bych z toho jako měla, když to dělají ostatní nemusím i já, ale prostě ho nesnesu, neberte to zle, prostě má každý jiný názor a jiný styl hudby.
Prospěvovala jsem si spolu s rádiem na moje oblíbené písničky a ani si nevšimla, že už jsem na místě. Zaparkovala jsem, vzala si věci a vešla zadním vchodem. U šaten jsem prokázala moji totožnost ochrance svojí občankou a vešla dovnitř.
Všichni zde už byli a čekali jen na mě. Rychle jsem se převlékla-samozdřejmě ve své šatně, kterou obývám sama, protože jsem v týmu jediná holka a ani Německo nemá žádnou holku a i kdyby měli...pravděpodobně by měla taky vlastní šatnu, protože tak to prostě je-mít oddělenou šatnu od soupeřů je vlastně povinné, jinak by bylo riziko, že se hráči mezi sebou zmrzačí dřív než zapíská píšťala pro začátek.
Už převlečená jsem se vrátila do šatny kluků, kde nám George(trenér) vysvětloval taktiku. Sotva dokončil svůj "mistrovský" plán, ozval se rozhlasem hlas komentátora:
"Vítejte na mistrovství světa ve fotbale. Dnes proti sobě utkají Anglie a Německo. Doufám, že si to užijete. Na počest začátku utkání naám zazpívá svoji písničku Roar zpěvačka Katy Perry(Katy Perry - Roar (Official) - YouTube)!!!!! Tak, co tu ještě sedíte?! Vstaňte a zatleskejte naší skvělé Katy!"
Halou se roznesl potlesk diváků a hned na to Katyin hlas.

*Niall*

Seděl jsem s klukama v 1.řadě. Tak strašně jsem se těšil, až ji uvidím. My budeme zpívat až nakonec. Na začatek zpívá právě zpívající Katy Perry s Roar, na 1.přestávku bude zívat Demi Lovato s Neon Lights (Demi Lovato - Neon Lights (Official) - YouTube), na druhou Will.I.Am s This Is Love (will.i.am - This Is Love ft. Eva Simons - YouTube) a nakonec my s písničkou....., kterou se dozvíte později :P.
Když dozpívala, vtrhli na hřiště všichni hráči z obou týmů. V tom vběhla na hřiště ona...Karen. Vlasy měla svázané gumičkou, na sobě dres Manchesteru a na nohách kopačáky. Za ní běžel ten idiot James, přiběhl k ní a něco jí začal říkat. Nevypadala, že by jí jeho přítomnost byla příjemná a šlo vidět jak je nakvašená. Něco mu odsekla nazpátek a začala běžet rychleji, tak aby ji nedohonil-o což se snažil, ale byla strašně rychlá ta to vzdal a zmírnil tempo.
"ÁÁÁÁÁ, jak vidím...noviny měli pravdu, Manchester opravdu přijal do svých řad dívku. Jmenuje se Karen Smith a je z Irska. No, doufám, že hraje stejně dobře jak vypadá a to můžu potvrdit, ale začínat si s ní nic nebudu. Je na mě, až moc mladá a když se na mě podíváte......nejsem žádný mladý krasavec." řekl komentátor. Na velké obrazovce se ukázala Karen jak protáčí očima a nevěřícně kroutí hlavou a halou se roznesl hlasitý smích diváků ke kterému jsme se s klukama rádi připojili.

*Karen, v době rozběhání*

Běžela jsem kolem hřiště a uviděla jsem za sebou toho idiota Jamese. Doběhl mě-sakra.
"Ahoj, jak se máš??? To je dneska hezké počasí, že ano?" začal konverzaci, kterou jsem s ním nechtěla začínat
"Je teplo a slunečno....počasí přímo určené pro rande, které...." nedokončil to, protože jsem ho přerušila mým nakvašeným hlasem:
"Na žádný rande s tebou nepůjdu. A počasí tu žádný není-jsme v uzavřeném stadionu, ty pitomče!!!" odsekla jsem mu a rozeběhla se rychleji, tak aby mě ten zasraný pikolík nemohl dohonit-což se mi povedlo. Zachvíli to vzdal a zmírnil tempo a já si šťastně běžela dál.
Halou se roznesl hlas moderátora, který mě "představoval" publiku. George říkal, že prý rád baví lidi na účet hráčů a proto ho lidi mají v oblibě, já ho mám vlastně taky v oblibě-je to fajn chlap se kterým je sranda. Jen jsem nad jeho poznámkou protočila oči a zakroutila hlavou, což diváky rozesmálo ještě víc. Myslím, že jsem si právě získala jejich oblibu...no víte, lidi mají rádi, když je někdo rozesměje, proto si vás zafixují v hlavě a později se z něho stane váš věrný fanoušek-což je to, čeho si nejvíc cením.
Seběhli jsme se k prostředku hřiště, rozestavili se na svá místa a s pískotem jsme začali hrát...

*1.přestávka*

Je první přestávka a náš tým si sedl na střídačku, kde nás začal podpořovat a radit náš zlatý George.
Z reproduktorů se ozvala hudba a následně i hlas Demi Lovato-zpívala nádherně.
Skóre je 1:0 pro Anglii, který jsem dala já a za který jsem byla obdařena jásotem anglických fanoušků a chválu ze strany moderátora, kluků z týmu a trenéra, ale tohle ještě není konec, může se to ještě otočit.

*2.přestávka*

Z reproduktorů se ozývá hudba a hlas Will.I.Ama a my se zde šprtáme další taktiku od George.
Jsme docela utahaní, ale není to nic vážného-nic co by nezpravil oddych a pití. Nakonci zápasu to bude horší.
Skóre je 3:2 pro nás. Německo začalo bojovat a našemu brankáři Frankovi unikly dva góly, ale nebyl sám komu unikly 2 góly.
Jeden dal James a z toho jeho naparování, že dal gól-jsme dostali ten jeden gól od Němců, kteří využili našeho oslabení v podobě oslavujícího Jamese, který vůbec nedával pozor na průběh hry.
Druhý dal Eliot-jeden náš spoluhráč-z čehož jsme měli radost, ale ne na dlouho, prototož náš brankář zakopl o rozvázanou tkaničku a dostali jsme gól.
Achjo, bojím se toho, co se zase ve hře stane.

*Poslední část hry*

Vypršel čas a je to remíza. Přesněji 4:4. Ten jeden nám do brány prostě střelili a byli strašně šťastní, že nás dohnali (3:3), že si ani nevšimli, že už jsme u jejich brány a když už se nám snažili zabránit dát gól Eliot zrovna jeden střelil. Ano, Eliot je moc dobrý hráč a dobře se sním nasměju, tak by se dalo říct, že je to můj dobrý a jediný kámoš mužského pohlaví tady v Manchesteru, teda když nepočítám George.
A ten druhý nám dali ze zoufalství, že jsme zase měli o gól navíc a oni chtějí prostě vyhrát.
Takže je prodloužený čas a ten kdo dá gól, tak jeho země vyhrává.
Běžím za jedním chlapem jako hora a snažím se mu vzít míč-nedaří se. Tak se rychle snažím vzpomenout na pár německých slovíček a vykřiknu (samozdřejmě německy):
"Hele, támhle jsou teletubbies!!!" a kupodivu se tam opravdu podíval. Vzala jsem mu míč, utíkala s ním k jejich bráně a myslela na to co to bylo za tupce. Zbývá deset vteřin. Všímám si, že moji spoluhráči jsou až někde vzadu, takže jim nemůžu nahrát, musím to vzít do svých rukou.
Přibíhám k bráně, kde na mě čeká....hádejte kdo! Tomu kdo si myslel, že je to německý brankář, tak ode mě dostává srdečné poblahopřání (sorry, prachy vám dávat nebudu :P) a ten kdo hádal někoho jiného, tak mu řeknu: 'Jsi beznadějný případ, kámo!!!'
Všemožně klíčkuju, čím brankáře zmatu a střílím do pravého, horního rohu branky a jelikož to brankář čekal na levo, uskočil na levo a to znamená....
"GÓÓÓÓÓÓÓÓL!!!!!!!!! JE TO GÓÓÓL!!! KAREN SMITH DALA GÓL V POSLEDNÍCH 2 VTEŘINÁCH ZÁPASU!!! VÝBORNĚ KAREN!!!" vykřikoval moderátor, ale to už jsem byla zasypaná těli mých spoluhráčů na jedné velké hromadě a samozdřejmě jsem byla ve spod, což bylo hodně nepříjemný, ale byla jsem, tak šťastná, že mi to bylo jedno.

*Niall*

My vyhráli!!! A díky ní!!! Díky Karen!!! Bože já jsem, tak šťastný!!!
Objímám se s kluky, kteří jsou z toho taky úplně hotový.
A jéje máme jít, už na pódium, kde začneme hrát hned jak předají pohár, medaile, vyfotí tým, který vyhrál, vyfotí nejlepší hráče utkání a samzdřejmě naše hymna nemůže chybět!
Stojíme na pódiu a čekáme na svolení k začátku hraní naší písně.
Díváme se se jak pořadatelé předávají pohár trenérovi Georgeovi, se kterým se mimochodem všichni známe-dlouhá historie :P-a dávají hráčům medaile kolem krku. Jak fotí tým a nejlepšího hráče utkání-kterým se stal mimochodem nějaký Eliot, který hrál skvěle, ale chápejte, že jsem tam chtěl na jeho místo Karen-vy víte proč. Ale vypadalo to, že mu to opravdu přeje, takže ji to asi ani moc nevadí.
Začala hrát hymna my se narovnali jakoby jsme byli přivázáni k prknům a poslouchali.

*Karen*

Poslouchala jsem hymnu, když jsem si všimla na té velké obrazovce, jak se tam mění různé postavy fanoušků, lidí od nás z týmu společně se mnou a pár dalších, jak posloucháme hymnu-asi proto, aby lidi věděli, že to myslíme s fotbalem vážně.
Už jsem chtěla odvrátit hlavu, když v tom jsem si všimla, že na ní zrovna ukazují pětici kluků, kteří stáli na nějakém pódiu a poslouchají společně se všemi tady. Ano, byli to oni-ti, na které jsem se, tak těšila, že je uslyším a jak je vidět (podle prostředí, kde byli), opravdu se chystali zpívat.
Otočila jsem se směrem, kde by mělo být pódium a........byli tam! Chvíli jsem se tam koukala, když v tom hymna zkončila a já se musela chtě nechtě otočit.
Z reproduktorů se začala ozývat rytmická hudba a hned nato se k ní přidal i Harryho hlas. Hned jsem poznala co je to za písničku. Chcete vědet jaká? Je to.....

*Niall*

Po hymně se stadionem roznesly první tóny naší písničky a hned na to Harryho hlas. Všichni se na nás otočili včetně ní a......-POČKAT!!! Ona se na nás dívá. Trochu jsem znervótněl, ale v mžiku to bylo pryč. Moderátor samozdřejmě nás zapoměl představit, tak se to hned snažil napravit:
"Prosím, nechte se unášet hudbou našich známých chlapců z One Direction a užívejte si nám známou písničku One Way Or Another (One Direction - One Way Or Another (Teenage Kicks) - YouTube)!!!"
Po Harrym začal zpívat Zayn a já se začal chystat. Jakmile dokončil svůj text začal jsem zpívat ten svůj. Když jsem KONEČNĚ zkončil, začal zpívat Liam a potom Louis s jeho tradičním rozcuchem. Po něm začal zpívat zase Zayn atd.
Po zkončení jsme málem ohluchli z návalu hlasitého potlesku. Podíval jsem se na celý Manchester, který nám kupodivu tleskal taky, teda kromě toho Jamese, ale ten mi byl fuk, hlavní je ona-taky tleskala a měl jsem pocit, že se i usmívala (já taky). Naše pohledy se střetly, cítil jsem se na ten okamžik, tak strašně šťastný, ale hned jsem ten pohled musel odvrátit, protože jsme měli sejít po schodech dolů a kdybych se tam díval dál.........nejspíš bych sletěl a to by byla teda ostuda jak Brno (neptejte se jak se ke mě to slovo 'Brno' dostalo, protože já to vážně nevím).
Jakmile jsme sešli dolů, přišel k nám Paul s velmi příjemnou, ale zároveň znepokojující informací:
"Bude meeting s Manchesterem!"
No, to mě nejspíš odvezou i se sirénou na jipku, protože vážně nevím jak to zvládnu. Škoda, že se nedokážu rozdvojit. Jedna půlka, by zůstala v klidu v Nando's a ta druhá by snášela ten její pohled, ale bohužel to nejde. Klid Nialle, to zvládneš!!! Budou tam i kluci, bude se dívat i na ně, tak se nemusíš bát!
Šli jsme uličkou směrem k šatnám, která nebyla dlouhá, ale mě se zdálo, jakoby to byla hotová dálnice!
Došli jsme, až ke dveřím a Paul zaklepal. Otevřel nám George, který byl po tom utkání jak měsíček na hnoji. Pustil nás dál a uvnitř na nás čekal slavící se fotbalový tým. Všichni se na nás usmáli (teda až na Jamese), potřásli si s námi ruce a představili se. Nejvíce js,e se bavili s Eliotem-byl strašně fajn a byla s ním zábava, ale jeden člověk zde chyběl. George jakoby mi četl myšlenky a řekl:
"Karen přijde zachvíli, šla do sprchy po tom vyčerpávajícím utkání."sotva domluvil, otevřely se dveře a v nich Karen.
"Promiňte, že jsem přišla pozdě, ale než jsem sem přišla, čekali venku fanoušci a bulvár a když jsem se protlačila prvními 10-ti, jakoby si uvědomili kdo jsem a začali na mě kdo ví co hulákat a navíc se zdálo, že se dokážou i množit, takže bych to sem dřív vážně nedala."řekla celá udýchaná
"To je dobrý, chápeme to Karen. Dovol, abych tě seznámil s kluky z 1D, tohle je-"nestihl to dořict a náš Loui k ní přiběhl, začal jí třást rukou, div že ji neupadla a blekotal pátý přes devátý:
"Ahoj, já jsem sir Louis William Tomlinson a je mi ctí se s tebou seznámit. Doufám, že s námi zajdeš ven a nezapomeň vzít sebou i našeho buldoka Eliota! To je myslím všechno co jsem chtěl říct, takže čau u bowlingu."dokončil svůj proslov Loui a odbaletil zpátky vedle Harryho. Všichni jsme vyprskli od smíchu a ani Karen nebyla pozadu (ách-ten její smích).
"Ahoj sire Louisi I., jsem Karen a tvoji-vaši pozvánku přijímám, ale nevím jak to má náš buldok Eliot VII. Co myslíš Eliote, půjdeš taky? Jinak nevím jak to zvládnu, možná mě tady pan sir znásilní, budeš mi dělat garde?"řekla srandovním chipmunkovským hlasem a šatnu zaplnil další záchvat smíchu. Korunku tomu nasadil Eliot, který souhlasně zaštěkal. To mi už slzely oči a to je tu ta holka teprve 3 minuty!
Když jsme se dosmáli, přišel k ní Harry, vzal ji ruku, potřásl si s ní ruku a řekl: Ahoj, já jsem Harry Edward Styles a budu moc rád, když mi nebudeš říkat Harold, protože jinak se neznám!"a mrkl na ni.
"Jsem Karen a tvoje přání neříkat ti Harolde jako Harolde budu dodržovat. Spolehni se Harolde."a mrkla na něho nazpět. Další nával smíchu, ale Harry se nesmál jen se na ni zašklebil a ona na něho vyplázla jazyk. "Neboj, nebudu ti, tak říkat, teda pokud mi nesníš hranolky, to bych ti byla schopna vymyslet k tomu jménu i zdrobněliny."řekla a škaredě se zašklebila na už tak červeného Jamese a my s kluky vyprskli od smíchu, protože mi u toho byli. Karen se na nás otočila a zeptala se: "Čemu se smějete?" a nasadila nechápavý výraz. Slova se ujal Liam.
"Ahoj, já jsem Liam James Payne a důvod proč se smějeme je ten, že jsme se jaksi účastnili jedné události teď ve čtvrtek v Nando's-byla to dosti soukromá událost, ale my to slyšeli, že jsme byli hned vedle toho stolu-samozdřejmě v převleku. Možná o ní víš."a mrkl na ni. To mají snad dneska všichni tik v oku?
Karen z následujícího pochopení zčervenala (studem) a zakryla si pro jistotu obličej (ikdyž jí to podle mě moc nepomůže), James byl taky úplně červený (návalem zlosti), ale neskrýval, spíš zatínal pěstí a v obličeji měl na nejvíš pobouřený výraz-ten má, ale dneska náladu, nejspíš mu dneska někdo ukradl jeho panenku barbínku.
Přišel k ní Zayn, vzal ji za ruku, jemně si sní potřásl a mile se na ni usmál.
"A jako poslední a nejcoolovější..."poznamenal"Ahoj já jsem Zayn Javadd Malik alias DJ Malik" a odtáhl se.
"Já jsem Karen." usmála se. A já jsem jako vzuch?
"Počkat!!! Jak jako poslední?! Ještě jsem zde já! To jste na mě zapomněli?!" řekl jsem naoko dotčeně. Zayn ke mě přispěchal, obejmul mě kolem ramen ramen a začal šišlat a prodlužovat samohlásky-Bože, za co mě trestáš?!:
"Niallerku, ťo víííš, žéé jsme něžáápomněli. Ale myslééli jsme, že ty ani přeďšťáávovať němušíš, když tě znáá šňad každý..." nedopověděl to, protože mu do řeči skočila Karen-ach díky bohu!
"Zayne, ale vás zná taky snad každý a představovali jste se mi, tak není snad slušné nechat ho?"zeptala se ho zákeřňě-dobrá trefa holka!
"Tak jo, jak chcete! Karen tohle je Niall James Horan, Niallere tohle je Karen Moudrá Huba- doufám, že vám to stačí..."zarazil se, když viděl můj a Karenin obličej "...a já, už musím běžet za Perry, máme domluvenou večeři a i kdybych zde zůstal, asi by zde 'někdo'(ukázal na sebe) přišel k úrazu. Karen, kluci ti dají moje číslo. Tak všichni ZDARÉÉC!!!" a vyletěl rychle ze dveří.

*U 1D doma, pohled vypravěče*

Nakonec to dopadlo, tak že: po Zaynově úprchu jsme zjistili, že máme hlad, tak jsme se s něma rozloučili a jeli domů (sem) si objednat pizzu. Kluci si s Karen a Eliotem vyměnili čísla a odjeli.
Niall nakonec s Karen promluvil jen pár slov a to při předávání tel.čísla-(Niall): "Tady ho máš" podal ji papírek s číslem, (Karen): "Díky".-nic víc, ale to se časem změní....kluci mají plán.

Jaký plán myslíte, že kluci mají? Prosím napište svůj názor do komentů!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kaly Kaly | 27. května 2014 v 16:11 | Reagovat

tak jo od sira Louise Wiliama Tomlinsona až po Zaynův útěk jsem měla takovej záchvat smíchu že si to neumíš představit a to jsem se do Eliotova zaštěkání ještě držela jo a pokud jde o ten plán tak nemám tušenía ten díl naprosto super!!!!! No a teď budu muset dělat ůkoly :-(  :-D XD

2 Anis Anis | 27. května 2014 v 16:38 | Reagovat

Díky a změnila jsem názor-nasazovací jsou horší než normální rovnátka. S normálníma jsem, alespoň mohla říct správně větu, ale s těmito dokážu udělat i z pana doktora kukuřici. :-D  :-)  :-(  :-?

3 Anis Anis | 22. června 2014 v 12:02 | Reagovat

Jo a jinak se omlouvám za ten fotbalový zápas. Teprve nedávno jsem zjistila jak je to s těma přestávka má. Jelikož naše rodina se pořád dívá na hokej a tenis ( a já často s nimi), tak na fotbal to je málokdy, takže teprve nedávno jsem zjistila, že mají jen jednu a to v polovině utkání. Tenkrát jsem to nevěděla a tak jsem to radši přirovnala k hokeji, protože ten je u nás na denním pořádku, tak ještě jednou sorry :-(  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama