Trpělivost přináší růže-3.díl

19. dubna 2014 v 15:59 | Anis |  Trpělivost přináší růže

Title: Trpělivost přináší růže
By: Anis
Part: 3.-Bootcamp


Tady máte další díl. Původně jsem chtěla psát na přeskáčku s OS, jakože napíšu TPR potom OS potom zase TPR atd., ale já se na tento strašně těšila až ho napíšu, že jsem to porušila ;).
Jinak nezapomínejte psát komentíky ;)

*Sam*

Oh my god, oh my god! Já to dala! Postoupila jsem!
V rychlosti jsem jim poděkovala a než jsem se nadála, už jsem byla v mamčině objetí. Odvedla mě do zákulisí a začala mě všemožně chválit. Ten moderátor mi začal ratulovat a říkat, že věděl, že postoupím. No jasně. Tomu tak budu věřit, vždyť nejsem hloupá. Beztak to říká všem co postoupí.
Ještě jsme vyřídili nějaké papíry, řekli nám termín a adresu, kde se bude konat bootcamp (za 2 týdny v O2 aréně) a jeli jsme domů, kde se konečně pořádně najím.
Objednali jsme pizzu, protože už je docela pozdě, než aby začala mamka vařit. Najedli jsme se a po náročném dnu jsme se odebrali do pokojů do postele a usnuli.

*Za 2 týdny*

Za ty dva týdny se nic zvláštního nestalo. Jen jsme se radovali z mého postupu, balili věci na bootcamp (přespává se v hotelu) a lámali si hlavu jak se zvládnu v té O2 aréně orientovat, když se mnou nemůže jít mamka. Takže tam mamka zavolala a domluvila se s nimi, že se mnou bude chodit jedna jejich asistentka.
Zrovna jedeme autem směrem k aréně. Cestou mi máma říká, takové ty maminkovské řečičky, že mám dávat pozor, nebavit se s cizími lidmi (to jsem ji zatrhla, protože bych se potom s nikým nebavila) atd.
U arény jsme vystoupili a máma mě vedla k té asistence. Podle hlasu bych jí řekla, že je stejně stará jako já, takže si budeme rozumět. Ještě ji máma dávala různé instrukce, rozloučila se a odjela.
Zůstali jsme zde jen my dvě.
"Tak ahoj, já jsem Nicol, je mi 19 a jsem tvoje osobní asistentka."řekla přijemným hlasem. Já říkala, že je stejně stará, no sice o rok, ale komu na tom sejde.
"Ahoj já jsem Samantha, ale říkej mi klidně Sam, je mi 20 a doufám že si budem rozumět."řekla jsem s úsměvem.
"To já taky. Takže měli bysme jít. Ať stíháme."hned jak to dořekla mě táhla za ruku směrem doprava a já ji s kufrem v druhé ruce následovala.
Prošli jsme dveřmi do budovi a vyjeli výtahem do příslušého patra a vystoupili. Ještě chvíli jsme šli chodbou až jsme zastavili. Slyšela jsem jak klíčem otevírá nějaké dveře a vešli jsme.
"Tak tady budeš pár dnů přebývat, jsem na pokoji s tebou, abych ti byla když tak po ruce."
Zavedla mě k posteli a já si na ni sedla. Pomohla mi vybalit, trochu jsme si povídali, zjistili jsme, že si jsme podobné, zkamarádili se a potom šli spát.

*Druhý den*

Jakmile jsme se vzbudili, tak jsme se oblékli, jelikož mi máma vždy dává oblečení na další den vedle postele, tak jsem se s Nicol domluvila, že to bude dělat taky a opravdu tam bylo (džíny, tílko, vestičku a balerýny).
Sjeli jsme výtahem dolů a tam zjistili, že jsme zapomněli zavřít pokoj, tak jsme vyjeli zase nahoru, zamkli jsme a sjeli jsme dolů.
Přišli jsme do arény a vyšli na pódium, kde už postávali ostatní postupující.
Zachvíli někdo vešel do haly a kolem mě se roznesl potlesk.
"To je porota. Simon Cowel a Cheryl Cole."pošeptala mi Nicol. A hned na to se halou rozlehl hlas Simona.
"Vítejte v Bootcampu. Gratuluju, že ste se sem dostali, ale tohle není konec vašeho snažení, tohle je jen začátek. Postupně byste se měli snažit víc a víc, pokud to chcete někam dotáhnout. No kde bysme začali. Budete rozděleni do čtyř skupin: dívky, kluci, skupiny a starší 25 let. V každé z těchto skupin se zpívá jiná písnička, kterou se později dozvíte. Po zazpívání bude vyřazování a z vás nám zbude polovina. Kdo postoupí si může vybrat píseň podle jeho libosti a zazpívá ji. Potom přijde další vyřazování a z každé skupiny zbyde 8, takže vlastně 32 soutěžících, kteří se dostanou do judge house odkud vás do živých vysílání postoupí 12(dohromady), ale tenhle postup určitě znáte, takže přeju hodně štěstí a uvidíme se za hodinu."dořekl svůj dlouhý monolog a Nicol mě už tahala někam z pódia.
Po chvíli jsme došli ke skupince samých holek a zachvíli do místnosti někdo vešel.
"Tak nazdar holky, jsem váš dočasný "dozorce". Vaše skupinka dostane píseň Story Of My Life od One Direction, kterou nejspíš znáte všichni...." holky si mezi sebou začali vzrušeně šeptat. Ony to znají a já ani nevím kdo to je, no skvělí ".... tak pustíme se do práce"dořekl a někam odešel a začala na mě mluvit Nikol
"Tak pustíme se do toho. Znáš tu písničku?"ptala se a já záporně kroutila hlavou.
"No to nevadí. Mám ji na Mp3, tak že ti ji pustím a budeš se z toho učit, jo? Protože neznám jiný způsob jak tě to učit, tak zde si sedni a tady máš sluchátka."
Sedla jsem si na židli a zaposlouchala se do písničky. Byla nádherná a procítěná. Zpívali to kluci, nejspíš stejně staří jako já a podle hlasů bych řekla, že jich je 5.
Jelikož mám dobrou paměť hlavně na písničky, tak jsem si ji zapamatovala hned po třetím poslechu.
Sundala jsem si sluchátka, ujistila se že zde je Nikol a začala zpívat.
Když jsem zkončila zdálo se mi jako by všechno utichlo a i ostatní byli potichu, stejně jako Nikol. Měla jsem pocit jakoby všichni byli pryč nechali mě zde, ale hned na to se kolem mě ozval ohlušující potlesk. Tak to jsem nečekala. Myslela jsem, že se mi budou stranit a snažit se ze všech sil vyhrát, ale oni mi klidně tleskají. To jsem se, ale pořádně spletla.

*Po hodině*

Za půl minuty jdu na řadu. Sakra to jsou nervy.
Už jen deset sekund. Nikol mi chytla ruku a vyšla se mnou na pódium. Zastavili jsme a halou se roznesl Simonův hlas.
"Ahoj Sam"
"Ahoj" řekla jsem nesměle
"Tak myslím, že se do toho pustíme. Můžeš začít."
Spustila se předehra a já začala zpívat.
Když to zkončilo odvedla mě Nikol do zákulisí a tam jsem se ji začala vyptávat jak se tvářili.
"Byli ohromeni. Cheryl na tebe s úctou koukala a Simon radši nic neřekl, jen se na tebe díval, tak...nevím jak to popsat, jakoby otec byl pyšný na svou dceru, byl to takový příjemný pohled, ale snažil se zamaskovat, přeci jen tu nejsou diváci, ale kamery jo."řekla a já sebou cukla.
"Cože ony jsou zde kamery? Já myslela, že se toto nenatáčí."
"No holka, jde vidět, že jsi ještě nikdy neviděla X Factor, ale to není urážka. A kamery jsou skoro všude. Třeba teď nás celou dobu natáčí tento týpek." No to si dělá srandu. Raději jsem nic nenamítala a poprosila ji aby jsme si sedli.

*Čas vyřazování*

Všechny holky jsme se sešli na pódiu. Simon a Cheryl už na nás čekali. Začala mluvit Cheryl.
"Ahoj holky, jdeme na to vyřazování, ale chtěla bych dodat, že to tímto nekončí můžete se dál snažit o úspěch, když vám to tady nevyjde a teď můžeme začít. Čí jméno vyvolám ten automaticky postupuje, takže..." na chvíli se odmlčela a začala se Simonem nastřidačku vyvolávat jména dívek, které postupují.

"Georgia Filips"

"Taylor Bilingr"

"Talie Wanren"
......
Kolem mě se ozývali šťastné výkřiky. Jednou to byla holka zrovna vedle mě a já si myslela, že ohluchnu a sluch potřebuju, je to jediný orientační smysl, který mám.
Holka vedle mě obejmula, což mě docela zaskočilo, ale řekla jsem si proč ji nedopřát to štěstí.

"Samantha Stevensová"

A mě se v tu chvíli zastavilo srdce. Nikol vedle mě, mě začala šťastně objímat a tahat do zákulisí, kde jsem se štěstím rozbrečela. Potom už mě tahala z budovy na hotel, kde jsme se vyčerpaně svalili na postel a usnuli jsme.

Tady, kdyby jste potřebovali osvěžit paměť, je ta písnička:




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kaly Kaly | 21. dubna 2014 v 1:14 | Reagovat

skvělý :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama