Z pekla štěstí-2/3

30. března 2014 v 14:54 | Anis |  Jednodílovky

Title: Z pekla štěstí 2/3
By: Anis
Jednodílná


Nazdááár máte tady další část této jednodílovky. Doufám, že se bude líbit. Já vím úvodní proslov stojí za ho*no, jenže já nevím co psát. Došly mi nápady. Jinak oslava mé kámošky dopadla dobře, takže o jednu starost míň ;). A teď už vážně nevím co psát tak jen přeju: Příjemné počtení ;)

*Chloe*

Vystoupení bylo skvělé moc jsem si ho užila, kluci zpívali nádherně, jako vždy a Harry si se mnou celé vystoupení vyměňoval oční kontakt. No chápete to? Můj idol se na mě celou dobu vystoupení díval, no to se nestává jentak někomu. Škoda, že už je po všem.
Na zbytek dne máme volno, tak jsem se sbalila a šla domů.
Rodiče nebyli doma, nechali zde jen vzkaz, že se vrátí až ráno a že mám prý nakoupit.
Vyšla jsem nahoru do mého pokoje si dělat úkoly za poslechu my favourite boyband. Nakoupit půjdu pozdějc.
Když, jsem je konečně dokončila, bylo docela pozdě a já musela ještě nakoupit, tak jsem si vzala tašku, mobil, klíče a peníze co byly u vzkazu.
Venku bylo docela zima a už se začalo stmívat. Obchod je až v centru města, asi 500m od domu, což je docela dálka.
Nakoupila jsem potřebné suroviny a vyšla z obchodu do temné noci. Procházela jsem jednou temnou uličkou plnou popelnic a smradu z kanálů.
Asi v čtvrtce uličky jsem za sebou zaslechla kroky, ale když jsem se otočila nikdo tam nebyl, tak se to opakovalo asi 3x a pak mě někdo zatáhl do škvíry jedné z popelnic a přimáčkl mě na zeď.
Byla to osoba mužského pohlaví, ale víc jsem nerozpoznala. Byl zahalený a v té tmě jsem mu ani neviděla do obličeje. Ale když jsem uslyšela jeho hlas hned jsem ho poznala.
"Copak? Nevíš, že se v noci nemá vycházet? Hlavně takhle sama. Mohl by tě někdo přepadnout, napadnout a případně znásilnit." řekl slizkým hlasem můj spolužák Lucas
"Jestli ti to nevadí, budu ti dělat společnost, aby ti nikdo nic neudělal." dodal a přimáčkl mi ruku na krku, aby mi naznačil, že odpor je marný a abych se podřídila, tak jako vždycky
"Hodná holka. Takže pokud ti to nevadí rád, bych ti zpříjemnil zbytek večera, ikdyž vlastně si to moc neužiješ, spíš já a ani to není na tobě, jestli chceš či ne, Williamsová." řekl a začal mě ohmatávat
Začala jsem sebou šít a kopat, ale bylo mi to k ničemu, je silnější. Snažím se volat o pomoc, ale mám jeho ruku na puse zatímco druhou mě dál osahával. V očích mi pálily slzy. Je tohle skutečné? Ne není. Jistě je to další noční můra a já se s křikem probudím u sebe v posteli, ale nic se neděje a já jsem pořád tady.
U osahávání to neskončilo a on mě začíná svlíkat. Jednou rukou se mu to moc nedaří, proto používá i druhou, která byla dosud na mé puse, což mi vytvořil dobrou příležitost k přivolání pomoci.
"POMÓC, POMÓC, POMOZTE MI NĚKDO!!!" křičím ze všech sil, jenže hned jak to dokončím, cítím v břiše ostrou bolest-ten hajzl mě kopl! Co si to jako dovoluje? No dobře, ve škole je to o hodně horší, ale to mě neosahovávají a nesnaží se mě znásilnit.
"Mlč ty jedna ku*vo" liskl mi facku na tvář a já si začala říkat, že je to zbytečné. Nikdo mi nepomůže.

*Harry*

Nemůžu na ni přestat myslet. Ty její smaragdy, které se vpíjeli do těch mých. Její plné narůžovělé rty a blonďaté vlasy po lopatky. I když je blonďatá, vypadá, že to má v hlavě v pořádku, než jak se říká o jiných blondýnkách. Co to se mnou udělala? Takto jsem ještě nevyváděl kvůli holce. A to neznám ani její jméno.
Jsem s klukama u mě a Louiho doma a bavili se o tom kolik pizz koupíme, protože jak to vypadá, Niall jí víc a víc jídla, čím starší a starší. Dnes chce zase víc pizz než minule a kluci s tím nesouhlasí, že je tozbytečné plýtvání peněz. Jakoby na tom záleželo, když máme na kontě miliony. Já byl myšlenkami u té záhadné blondýnky a kluci mě v tom rušili s jejich bláboláním, což mi strašně vadilo, tak jsem je okřikl
"Buďte sakra zticha. V tomhle hluku se nedá přemýšlet." nachvíli ztichli, ale to by nebyl Louis, kdyby si neodpustil nějakou tu jeho poznámku
"Vážně? Ty přemýšlíš? Konečně tu tvoji palici používáš k něčemu užitečnému. A o čem pak přemýšlíš bublino?" řekl a všichni se naráz rozchechtali. Musím uznat, že i mě cukaly koutky, ale udržel jsem se a zachoval vážnou tvář
"O ničem." řekl jsem, ale nikdo mi to nevěřil, ani já bych sám sobě nevěřil být na jejich místě
V tom se ozval Zayn.
"Vím o čem přemýšlí, nebo spíš o kom přemýšlí." řekl tajemně a výsměšně zároveň. Sakra on to ví.
"Vážně a o kom?" zeptal se šibalsky Loui "Nebude to náhodou ta blondýna z toho vystoupení, na kterou se pořád díval?" pokračoval. A sakra on to ví taky.
"Jo, ta zelenooká, že ano?" zeptá se se zájmem Liam. Sakra i on? Doufám, že si toho nevšiml Niall, ale to se mi nesplnilo.
"Jo, ta co se na tebe, taky hezky dívala." přidal se Niall. No to si ze mě snad všichni vystřelují.
"Kdo to ještě neví, tak ať zvedne ruku, ale už si ze mě nevystřelujte."
Jelikož zde zůstal Paul a ostatní co pomáhali na vystoupení, jsem si myslel, že aspoň někdo tu ruku přeci jen zvedne, ale nikdo ji nezvedal.
"No to si snad děláte srandu!" křikl jsem. Všichni nasadili takový nevinný obličeje s výrazem "já nic, já muzikant" a odvrátili zrak jen kluci se jen blbě uculovali
"No, nic s tím, už nenadělám. Jdu ven. Nevím kdy se vrátím." řekl jsem. Vzal jsem si mobil, klíče a peňeženku a vyšel z domu. Byla, už docela tma, ale mě to je jedno. Chci si vyvětrat hlavu.
V tom slyším dívčí křik vycházející z temné uličky.
"POMÓC, POMÓC, POMOZTE MI NĚKDO!!!" a hned na to hlas nějakého kluka
"Mlč ty jedna ku*vo*
No to snad ne. Ten kluk ji něco dělá. Chudák holka. Musím ji pomoct.
Běžel jsem do té uličky a hledal zdroj vzliků, který jsem po pár metrech našel.
Byl to kluk asi v mém věku, který zrovna dával mě neznámé dívce facku.
Odstrčil jsem ho od ní a začal na něj křičet něco ve smyslu co si jako myslí,že dělá, nebo co je to za debila.
Začali jsme se tam rvát, ale já měl větší sílu než on. Převalil jsem se na něj a dal jsem mu pěstí, až byl zdá se říct v transu, spíš to vypadalo jakoby potřeboval oddych a prostě tam ležel.
Otočil jsem se na holku, která se na první pohled třásla a plakala. Neviděl jsem jí do tváře, ale jsem si i tak jistý, že to tam má červený od té facky.
"Jsi v pořádku? Nebolí tě něco?"ptal jsem se jí. Vrtěla hlavou, ale když sem ji podal ruku a ona se svírala v bolestech a držela se za břicho, tak jsem si myslel své.
"Nejsi. Jde to vidět. Půjdu s tebou kdoktorovi a on se ti na to podívá a na toho kluka zavolám poldy." jakmile jsem to dořekl šlo vidět jak ji to zaskočilo a já poprvé slyšel její krásný hlas.
"Ne prosím ne k doktorovi ne. A nevolej poldy, bylo by to ještě horší než to je. On je to totiž můj spolužák a jeho kamarádi by si to se mnou vyřídili." prosila. Chudák holka. Ona ho zná a navíc ji jistě ze života dělá peklo, ale já to tak nenechám. I když ji vůbec neznám, chci ji pomoct. POČKAT!!! Vždyť já ji ani neviděl pořádně do obličeje, ale to je jedno jestli ji znám nebo ne. Pomůžu ji ať chce nebo ne.
"Když nechceš k doktorovi, tak pojď jinak ke mě domů, v takovém stavu tě nikam nepustím a na toho kluka poldy zavolám, ve škole to řeknu ředitelce a ta s tím jistě něco udělá." dořekl jsem a vytáhl mobil, než se nadála už jsem vše říkal policajtům a prý, že do pěti minut tam budou.
A opravdu. Do pěti minut zde byli jak na koni a toho hajzla vzali do aouta. Ještě se mě a té neznámé na něco ptali a odjeli.
Podíval jsem se na ještě teď třesoucí se dívku a všiml si, že má na zemi vysypanou tašku s různými surovinami. Jistě šla z nákupu domů a ten debil ji přepadl.
Posbíral jsem ji věci a zeptal se ji na jméno. Prý se jmenuje Chloe Williams. Mmm Chloe. Hezké jméno.Taky jsem se představil a ona sebou trhla překvapením, ale nic neříkala.
Vzal jsem ji kolem ramen a vyšel jsem s ní z uličky směrem k mému domu.
Teprve pod světlem lamp jsem si uvědomil, že tu holku od někud znám.
"Hele. Nepotkali jsme se někdy? Jseš mi strašně povědomá." zkusil jsem
"No, nevím o ničem odkud bysme se mohli znát. Nebo vlastně jo." přiznala se já se na ni tázavě podíval a čekal na odpověď.
"Ty a kluci ze skupiny jste dnes hráli u nás ve škole. Přesněji naší hudební škole." řekla a tu poslední větu šeptla a sklopila hlavu. A já se zamyslel a koukl se ji do tváře. MOMENT!!! To je ona. Ta po které jsem se pořád díval. Ta hezká blondýnka, která se stranila ostatním svým spolužákům a pohled opětovávala a teď stojí hned vedle mě.
"Ty jsi ta na kterou jsem se pořád díval, že jo?!" vykřikl jsem a teprve potom jsem si uvědomil co jsem vypustil z úst a rychle si je zakryl, jakoby to mělo pomoct, ikdyž jsem to už řekl. Možná si toho během vystoupení ani nevšimla a já se ji zde otevřeně přiznal. Já jsem ale idiot. Musím to nějak zamluvit, ale jak? Tohle zamluvit nejde.
Podívala se na mě a já viděl jak ji cukají koutky. No skvělý. Jsem se před ní dost ztrapnil.
"Takže se mi to jen nezdálo? Já myslela, že si to jen mé podvědomí myslelo, že se na mě díváš." řekla a zčervenala. Je roztomilá když se červená.
"Jo díval, ale nebyl jsem v tom sám. Ty jsi mi taky věnovala pohled. Celé vystoupení." připoměl jsem jí, abych nevypadal hloupě.
"Jo, ale já mám k tomu důvod. To ty jsi byl středem pozornosti, takže jsem se na tebe mohla dívat, anižby to vypadalo nějak úchylně." namítla. Sakra. Ta mě setřela. Musím ji to nějak vrátit.
"To sice jo, ale nebyl jsem jediný kdo byl středem pozornosti. Jestli jsi nezapomněla, já jsem ve skupině. Mohla ses dívat na kohokoli jiného, ale dívala ses na mě." vrátil jsem ji to. Teď jsem ji setřel já. Mmmm karta se obrací, ale ne na dlouho.
"Takže chceš, abych se příště dívala jen na Nialla? Já to klidně udělám." řekla a já ztuhl.
"Ne,ne, ne tak jsem to nemyslel, jen se dál dívej. Jen.... POČKAT!!! Jak to děláš? Že mi to hned dokážeš takto vrátit? Naučíš mě to? Já když se takto popichuju s kluky, tak vždycky prohraju a mě to nebaví. Naučíš mě to?" škemral jsem a udělal psí oči, kterým ještě nikdo neodolal, ani Simon- a to je co říct.
Zdá se mi to? Nebo pod mými oči jakoby roztála? Ne to se mi jistě zdálo.
"Nooo, když tak hezky prosíš tak jo a musím jít k tobě? Mě se chce domů." zkusila to ale marně.
"Žádné výmluvy. Jdeš ke mě, teda vlastně k nám. Ke mě a Louimu, jestli kluci ještě neodešli, tak tam ještě budou i oni. To znamená, že mě to musíš po cestě naučit, protože jak je znám, tak na mě něco vybalí a já budu v troskách." řekl jsem ji.
"Tak dobře začneme. A jestli ti to nepůjde, tak se neboj já tě klidně zachráním." řekla s šibalským úsměvem a začala vysvětlovat.
Zachvíli se před námi objevila jedna obrovská vila se zvadlými kytky za okny a já věděl, že jsme dorazili na místo....ke mě domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kaly Kaly | 1. dubna 2014 v 13:18 | Reagovat

Super :-D !!!!Jo a zmen ten muj clanek aby tam nebyl celej me to nejde :-?  :-(  :-)  :-D  :D

2 Kaly Kaly | 1. dubna 2014 v 13:19 | Reagovat

Jo a diky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama