Z pekla štěstí-1/3

27. března 2014 v 20:20 | Anis |  Jednodílovky

Title: Z pekla štěstí 1/3
By: Anis
Jednodílná


Ahoj, postupně přidám další jednodílovky ostatních kluků, ale opakuji to slovo postupně. Nevím za jak dlouho budou mít všichni členi své jednodílovky, ale patřím k těm lidem, kteří se snaží být spravedlivý. V tomto případě jde o Paynovky, Horanky, Stylesonky, Malikovky, Tomlinsonky a případně ty Originalky (nevím jak to jinak napsat). Nechci, aby si ostatní mysleli, že upřednostňuju jen jednoho člena ze skupiny a na ostatní kašlu, to není pravda. Proto se ze všech mých sil a volného času snažím doplnit prázdné místa v rublikách kluků, ale sami víte, že se potom někdy ztrácí nervy a vy budete toho mít dost a přestanete- tomu se snažím vyhnout, proto zde nemáte každý den nové a nové články.
To je asi všechno, co jsem měla na srdíčku a teď k té jednodílovce.
Je to asi příběh každé directionerky, ale takový kde bude mít ta fanynka prostě víc štěstí než ostatní.
To je asi všechno k úvodu a vzhůru do čtení!!! ;)

Pro začátek se vám představím: Jmenuju se Chloe Williams, je mi 17, mám blonďaté rovné vlasy po lopatky, zelené oči a plné narůžovělělé rty. To že mám blonďaté vlasy neznamená, že jsem ten typ blondýnky, která je úplně blbá- já jsem spíš opak. Ano, jsem taková třídní šprtka, ale to neřešte.
Sice mi vadilo, že mi říkali šprtko a dělali si ze mě srandu, ale to nebylo nic s porovnáním tímto obdobím.
Víte, poslouchám, vlastně zbožňuju jeden hudební boyband, který je teď nejslavnější na světě a milujou ho snad všechny holky, ale mají taky hatery, kteří neschazují jen je, ale i jejich fanoušky a to je můj problém.
V naší třídě je to haterama přemnožený a já jediná je poslouchám, vlastně je poslouchá víc holek z naší třídy, ale popírají to a já jsem na to sama.
Z toho jde odvodit, že jsem jedna z těch kteří jsou veřejně šikanováni, ponižováni a zesměšňováni.
Nevíte o jakou poslouchám skupinu? Tak, vám to řeknu: jsou to One Direction.
Mají skvělou hudbu která mi vytvoří úsměv na tváři a jsou tak strašně roztomilí a zároveň sexi.
Nejradši mám Harryho. Ty jeho hnědé kudrlinky, zelené oči a rošťácký úsměv mě dostávají do mdlob a je vidět, že to zpívání baví.
Nejsem ten typ fanynky, co ječí při každém spuštění jejich písničky, ale dokážu být na tohle téma velmi citlivá, jako např. když si pouštím little things, more than this nebo gotta be you-cítím v očích slzy dojetí nebo když se doslechnu, že kluci jsou nešťastní z haterů-nezamhouřím celou noc oči.
No a co, že jsem citlivá? Mně je jedno, co si lidi myslí o mé citlivosti, ale to co říkají o klucích mi není jedno, ale jsem zticha, protože to nikam nevede a oni by mě šikanovali víc než doteď.
Rodiče o mých problémech ve škole neví. Své modřiny a podlitiny svádím na pády v tělocviku a návštěvy boxu. Musím vymyslet jinou výmluvu, protože tyhle jsou, už moc ohrané a rodičům to začíná být divné.
Pravě teď jsem na cestě do mé "oblíbené" hudební školy, je hodně slavná po celým světě, ale ty lidi, bych vyměnila. Jsem ráda, že jsem byla přijata, ale zároveň ne-důvod znáte.
Dnes máme v tělocvičně menší koncert nějaké skupiny. Nic o tom nevím, protože se bojím někoho zeptat, abych na sebe neupoutala nějakou nechtěnou pozornost.
Hned, jak dorazím do školy, vidím jak se naše školní hvězdičky opírají o moji skříňku a nejspíš čekají, až jim dám jejich úkoly.
Předem jsem je vytáhla, abych s nimi byla co nejkratší dobu. Vzali si je a s odfrknutím si to odkráčeli do třídy, neodpustili si poznámky na můj vzhled a na to, že mi to dlouho trvalo, ale jinak v poho, to je u nich normální.
Celý den probíhal rychle a zbyla nám, už jen poslední hodina. Nemáme se prý učit, protože jdeme na ten koncert té skupiny.
Všechny holky jsou natěšené, ale když se na ně jejich kluci otočí, dělají jakoby se nic nedělo, jen já jsem ta jediná, která neví o co jde a jak se ta skupina jmenuje.
Všichni jdeme do tělocvičny, kde už je připravené vyvýšené pódium, hudební nástroje a mikrofony.
Holky se natlačili do předu a nedbaly na pobouřené pohledy svých "miláčků".
Já zůstala v zadu, protože ve předu jsou ty naše "hvězdičky školy" a já nechci vyvolat nějakou nechtěnou pozornost.
Do tělocvičny někdo vchází-to bude asi ta skupina. To lapání po dechu od holek slyším, až sem, takže jsem se nemílila.
Nevidím na pódium, protože kluk co stojí přede mnou je vysoký jak Mount Everest. Najednou se v mikfonu rozezní hlas, který kontroluje hlasitost mikrofonu se slovy ' Zkouška, zkouška, raz, dva, zkouška'- ten hlas mi je povědomí, ale ani za mák si nemůžu vzpomenout komu patří.
Ale, když se místností rozezní hudba, tak mi to je jasný. Cpu se do předu, ale moc to nejde. Dostanu se maximálně před kluky z naší školy, ale mezi holky by beprošel ani ten nejmenší mravenec, tak zůstávám na místě a zaposlouchávám se do písně Best Song Ever, kterou započal ten nejhezčí hlas na světě-teda alespoň pro mě- Harryho hlas.

*Harry*
Vstával jsem docela brzo, což u mě není normální. Proč, tak brzo vůbec vstávám? Jo, už vím.
Včera jsem šel dřív spát, abych dnes nezaspal na koncert v té světo-známé hudební škole.
Když, jsem ještě nebyl ve One Direction, tak jsem tam chtěl chodit. Jenže se tam dostanou ti co mají skvělí hlas a moc se snaží nebo ti co mají bohaté rodiče. Tehdy jsem nebyl ani jedno. Sice jsem uměl hezky zpívat, ale nesnažil jsem se a navíc jsem nechtěl opustit rodinu, ikdyž to teď asi vyjde na stejno, když jezdím s kluky na turné po celém světě.
Oblékl jsem si kostkovanou košili a džíny a sešel jsem do kuchyně, kde už se Loui snaží připravit snídani, ikdyž všechno skončí popálené na uhel. Typický Louis. Dokáže spálit i čaj, tak jsem se do toho radši pustil já, než nám zase podpálí kuchyni-jak tomu bylo v sobotu, minulý týden a na Vánoce, když se snažil udělat popcorn na filmový večer.
Udělal jsem mléko s kakaem a palačinkami plněné nutelou. Louimu samozdřejmě chutnalo, ale řekl, že na jeho připálené amolety to nemá.
Po snídani k nám dorazili ostatní i s Paulem a vyrazili jsme.

*V tělocvičně*
Jako první píseň na seznamu je Best Song Ever, dále Midnight Memories, Story Of My Life, Strong a nakonec Diana.
Když, jsme vešli, zdejší holky zalapaly po dechu a začaly si rukou ovívat obličej bezohledu na ostatní kluky, kteří nejspíš byli jejími přiteli a nevypadali moc natšeně.
Začali jsme zpívat Best Song Ever a mezi kluky vzadu se protlačovala dívka, které vypadala na první pohled jinak než ostatní holky "v jevišti", ale dobrým způsobem. Tyto holky vypadaly jak prvotřídní barbíny s líčením a make-upem jak pro klauna, ale ona ne. Byla taková přirozená, tak nevinná a křehká. Dívala se na nás, ale hlavně na mě. V očích ji hrály různé emoce od překvapení až po nadšení, teda alespoň myslím. Na tu dálku to nejde rozpoznat. Po zbytek vystoupení jsem se koukal převážně na ni, stejně jako ona na mě. Ale přerušilo se to, když jsme dozpívali a já se podíval i po ostatních.
Jak to tak vypadá...kluci v jevišti se taky zapojili a prý si to i užívali a zpívali s námi, tak to jsem teda nečekal. Rozloučili jsme se a poděkovali publiku a oni nám to oplatili s hlasitým aplausem.
Sestoupili jsme z pódia a vyšli z tělocvičny, věnoval jsem ještě rychlý pohled té neznámé dívce a odešel jsem.

 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kaly Kaly | 29. března 2014 v 14:49 | Reagovat

SKVĚLÝ!!!!!!!!Já teď nemám čas celej týden pořád něco dělám no momentálně mám napsaný tři kapitoly escape and lie na papíře takže stačí přepsat do počítače taky se vrhnu na vlčí pouto a mám takovej nápad na jednodílovku s liamem ale tu si musím ještě sesumírovat v hlavě :-)  8-)  :-P  :D  ;-)

2 Anis Anis | 29. března 2014 v 14:51 | Reagovat

Diky a uz se na tu jednodilovku s Liamem tesim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama