Vlčí pouto - 1.díl

3. března 2014 v 19:37 | Kaly |  Vlčí pouto
Tak jo tady je 1.díl me povídky je žalostně opakuji žalostně krátký a navic bych si mněla vzít příklad z Anis ta píše o stošest.
No nebu zdržovat a příští skusím udělat delší budu se snažit.
Kaly


...
Nikde nikdo a to ticho mi umožňují konečně dopsat písničku. Už asi půjdu spát. Cosi jsem za sebou zaslechla otočím se a nic nevidím. ,,už začínám být paranoidní."Obrátím se a jdu do chatky ale s nepříjemným pocitem že mě někdo sleduje.
…..
Vzbudila jsem s uprostřed noci nevím proč, ale už jsem nemohla usnout. Najednou jsem zaslechla otevření dveří. Kouknu se tam a vidím vlka, vyděsilo mě to a tak jsem po něm hodila botu, aby zmizel. Docílila jsem akorát toho že sem vzbudila Natku a ta když uviděla vlka nasoukala se až ke zdi a vystrašeně ho sledovala. Žádná z nás ani nepípla. Vlk si sedl a čekal, nevím proč, ale sedla jsem si naproti vlkovi a on se něčím svítivým dotkl čela ono se to rozzářilo ještě víc tak že to prozářilo celou místnost. Začala jsem být ospalá vylezla jsem na postel a ještě stačila zjistit že se na řetízku, který mi vlk dal, houpe bílé kolečko a pak už nic jen tma a neklidný spánek.
…..
Ráno jsem se vzbudila a Natka seděla u mé postele a zírala na mě respektive na můj krk kde byl řetízek s bílím řetízkem. ,,Jak se ocitl na mém krku."řekla jsem. ,,Já nevím."odpoví. ,, Je to divný." ,, ,, Mám příšerný hlad, půjdeme na snídani?"Řeknu abych odvedla řeč. ,, Tak jo."
Vymotali jsme se z chatky, najedli se (měla jsem kupodivu dnes větší hlad než obvykle)a vykoupali. Potom jsme se šly projít po kempu. ,,Pořád nechápu co to má znamenat….je to….prostě je to divný. Řekla Natka. Jo to je, ale to je jedno nemám náladu se o tom bavit."Vždycky sem nesnášela když sem se musela bavit o důležitých a divných věcech. Muselo mně to nějak zaujmout a tohle byl prostě jen řetízek, který se znenadání objevil na mém krku.
Najednou uslyším nějaký zvuk jako praskaní větví otočím se a…nic. ,,Ty nic neslyšíš".Zeptám se. ,,Ne".Najednou praskání přestalo a navíc byla nejbližší část lesa vzdálená tak že z ní bychom nemohli slyšet nic ani kdybi byl ten dotyčný na kraji. Asi už vážně začínám bláznit. ,,Deme!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anis Anis | 3. března 2014 v 21:45 | Reagovat

Náhodou jsem viděla i kratší a máš to moc hezké věř mi ;-) a to že toho mám víc poukazujejen na to že jsem líná zvednout ten můj línej zadek a dělat něco jiného, tak radši sedím a píšu. Nic jiného v tom není. Hlavně si ze mě nedělej příklad. To by ale dopadlo kdybysme zde na blogu měli dve naprosto totozné Anisky-to by svět stál vzhůru nohama ;-)  :-P  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama