Love on the beach-2/3

3. března 2014 v 21:34 | Anis |  Jednodílovky

Title: Love on the beach 2/3
By: Anis
Jednodílná


Tady máte druhou část, jak jsem před tím psala-opravdu jsem to napsala dneska ;). Sice je to zase večer, ale musíte uznat, že je to dřív než včera. Doufám, že se bude líbit. Jednou jsem Kaly říkala návrh, který mě napadl na tuto povídku a věřte nebo ne, ale bylo to úplně jiné než toto. Předtím to bylo pomotané a nedávalo to smysl, takže jsem docela pyšná na to, co z toho je teď. Už nevím, co psát, takže mi zbývá jen popřát mou oblíbenou větou: "Příjemné počtení!!!!". :D

Louis:
Tma, černo a zase tma. Nic jiného nemůžu vidět. Jen tma. Přitom by stačilo, kdybych jen otevřel oči, ale problém je v tom, že jsem až moc slabý a vysílený. Nevím z čeho, ale je to tak. Už jsem si myslel, že to tak bude navždy, ale v tom se to stalo.
Ucítil jsem tlak na žebrech, jakoby mi někdo dělal masáž srdce. Jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát, pětkrát mě ten dotyčný zmáčkl, ale já jsem jak tvrdé Y. Myslel jsem, že už na mě nic nezabere, když v tom jsem na svých rtech ucítil ty nejhebčí rty jaké jsem kdy mohl okusit, sice ten někdo mi dával umělé dýchání, ale to naprosto stačilo, abych si ty rty zamiloval. Jednou- srdce mi štěstím poskočilo, dvakrát-moje city se prohloubily, potřetí-už jsem to nemohl vydržet musím vidět vlastníka těch sametových rtů.
Prudce jsem otevřel oči a začal kašlat vodu. Jakmile jsem se uklidnil, jsem se koukl do těch nejkrásnějších očí. Měla je jak azurové moře, jako ta nejmodřejší modř. Tmavě hnědé vlasy jí splívali s obličejem a na čle jí stekály mořské kapky se měsí potu. Její úzké rty, které ještě před chvílí byly na těch mých, se jí roztáhly do okuzlujícího úsměvu. Dámi a pánové s hrdostí vám oznamuji, že jsem se právě zamiloval.

Megan:
Konečně, jeho oční víčka se otevřely a začal kaškat vodu. Je v pořádku, to je ta nejlepší odměna na světě. Když dokašlal, tak zvedl svou hlavu a zadíval se mi do očí. Měl nádherné. Taková směsice modré, šedé a zelené. Mohla bych se do nich do skonání světa. Jeho hnědé rovné vlasy měli roztomilý rozcuch a jeho narůžovělé rty byly, tak krásně tvarované a jak jsem už poznala, tak i hebké. Usmála jsem se na něho a on mi úsměv oplatil. Přerušila jsem oční kontakt a zvedla se. Napřáhla jsem k němu ruku, kterou ode mě přijal. Jakmile se dotkl mé ruky, tak mnou projel jakýsi elektrický šok a naskočila mi husina. Konečně jsem ho vytáhla na nohy a znovu se podívala do těch jeho očí. Tuhle chvilku nám přerušil jeho kudrnatý kolega.
"Louisi, Louisi, Louisi" křičel na hory doly a obejmul ho, drtil ho ve svém objetí, tak moc že bych si myslela, že ho chce uškrtit.
"Dobrý Hazzo jsem v pořádku, jen mě pusť, jinak mě udusíš" řekl Louis svým nádherným, ikdyž přiškrceným hlasem. Ten kluk, tedy Hazza-divné jméno, stisk značně povolil a otačil se na mě. Než jsem se nadála, už věznil prozměnu v objetí mě.
"Děkuju, děkuju, děkuju, zachránilas mi nejlepšího kámoše toto ti nikdy nezapomenu" říkal mi a já nemohla popadnout dech. Ne, že by to bylo dojemný, ale ten stisk má silnější než Rambo.
"Když tvrdíš, jak mi to nezapomeneš, tak to že mě tady dusíš, tak na to nezapometu já" řekla jsem a on mě pustil. Odstoupil krok a nevěřícně se na nás koukal.
"Vy slečinky nic nevydržíte. Jste horší než Ed (Sheeran) a to je co říct" říkal, ale najednou se svalil do písku v důsledku podkopnutí jeho noh. Když už ležel v písku, tak za ním se objevil zrzavý týpek, který ten jeho pád nejspíš zapříčinil.
"Ty máš co říkat Harry. Ty ses rozbrečel u Lásky nebeské." tak Harry, konečně normalní jméno, tamto byla asi přezdívka. Počkat, on se se rozbrečel u Lásky nebeské? Tak to je síla. Měla jsem co dělat, abych se nezesmála.
"No jo pán Sheeran musí mít vždycky argument, že ano?" řekl jízlivě Harry. Takto se tam poštuchovali dobrých 10minut a poštuchovali by se dál, kdybych tu vtipnou scénku nestopla.
"Hej kluci, uklidněte se, jo? Já, už musím jít, mám ještě práci, takž naviděnou." řekla jse a otočila se na odchod, možná bych i odešla, kdyby mě nezastavila ruka na mé paži. Jeho ruka, jeho dotek poznám vždy. Otočila jsem se s otázkou očí.
"Prosím ještě nechoď, vždyť já ani neznám tvoje jméno" vyčetl mi. Napřáhla jsem ruku se slovy:
"Megan Everygreenová, k vaším službám, ale já opravdu musím jít."
Jemně stisk moji ruku a já se otočila a běžela za mým otcem, pomoct mu s těma faninkama, před které se busel dát plot, abysme je udrželi na svých místech. Pořád jsem musela myslet na Louise. Byla jsem, tak mimo, že mě táta musel furt okřikovat, až už toho měl plné zuby, tak mi dal přestávku. Samozdřejmě jen na chvilku, jelikož táta nesnáší flákání.
Sedla jsem si na židli a vytáhla si banán, který jsem hned nato snědla.
Ucítila jsem na sobě pohled, který nemůže být mého otce, protože ten je o 10 metrů přede mnou. Otočila jsem se a koho nevidím? Kousek ode mě stojí ten
nejhezčí kluk, kterého jsem kdy viděla. Ne, Taylor Lautner to není, on je mnohem hezčí. Dámi a pánové přede mnou stojí slavný Louis Tomlinson opřený o chatku plavčíků a dívá se na mě. Pane bože, on se na mě dívá. Bože raď, co mám dělat? Samozdřejmě mi nikdo neporadil, tak jsem zkusila vlastní techniku. Nahodila jsem svůj nejlepší úsměv a čekala na jeho reakci, která přišla téměř okamžitě. Úsměv mi opětoval a mě se podlomily kolena, ještě že sedím, to je moje záchrlana před úplným ztrapění.

Louis:
Když odešla, tak jsem se cítil prázdný. Jakoby mi půlka chybě,la. Co ta holka se mnou dělá? Musím ji co nejrychleji najít. Jak, že to říkala? Megan?-pěkné jméno. Pěkné jméno, pro pěknou holku. Počkat! Není to náhodou to jméno, které říkal ten plavčík do té vysílačky? Jsi génius Tomlinsone! Už vím, kde ji můžu hledat. Jo, ale pláž je velká, jak ji najdu? No, tohle jsi zas nedomyslel Tomlinsone, takž si to slovo génius škrkni. Budu ji muset tedy hledat po celé pláži dokud...nebo se podívat k chatce plavčíků, kde zrovna teď sedí a jí banán. Páni to hledání, nebylo zas, tak těžké. Opřel jsem se o chatku a díval se na holku, která mi před půl hodinou zachránila život a do které jsem bezhlavě zamilovaný.
Nejspíš můj pohled vycítila, protože se otočila a usmála se na mě. Bože ten její úsměv, to mě chce zabít. Já umřu blahem. Ona se usmála jen a jen na mě. Sakra uklidni se Tomlinsone! Chováš se jako vaše faninky. Hlavně se usměj ať to nevypadá, že si ji nevšímám. Usmál jsem se a rozešel jsem se jejím směrem. Začal jsem si s ní povídat a jak jsem zjistil, máme spolu hodně společného. Zničehožnic jsem ze sebe vypustil otázku, za kterou bych si nejradši nafackoval.
"Vyjdeš si se mnou?" já jsem takový idiot, když teď řekne ne, už nebudu mít příležitost se s ní sblížit. Nejspíš jsem ji tou otázkou zaskočil, když na mě teď vyvalila oči. A ty se divíš? Vždyť si jí pozval na rande, i když se znáte jen půl hodiny. Jsi největší idiot pod sluncem.
Ještě chvíli se na mě překvapeně dívala, ale pak s klidem odpověděla.
"Dobře. Kdy a kde se sejdeme?" a já byl štěstím bez sebe.
"Noooo, co třeba v 7, tady u téhle chajdy malé-"
"To je chata plavčíků" opravila mě a usmála se.
"No tak dobře, v 7 tady u chaty plavčíků a přijď ve svém běžném oblečení" a dal ji pusu na tvář a rychle odešel. Předtím jsem ji nenápadně dal do kapsy u kraťasů své tel. číslo na papírku, tak doufám, že mi zavolá někdy po schůzce, teda doufám, že má mobil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama